Rozhovor se Simonou Vlašimskou patronkou akce Daruj krev s Miřejovickým půlmaratonem

Home  /  Daruj krev s Miřejovickým půlmaratonem  /  Rozhovor se Simonou Vlašimskou patronkou akce Daruj krev s Miřejovickým půlmaratonem

  • 1953

Rozhovor se Simonou Vlašimskou patronkou akce Daruj krev s Miřejovickým půlmaratonem

Květen 4, 2014No Comments

Co ti dalo vítězství v projektu Women´s Challenge 2013?

Nejen vítězství, ale celý projekt mi přinesly nesmírně mnoho. Půlrok, po který projekt trval, byl nabitý zážitky, emocemi, běháním… Všem se nám dostalo vynikajícího zázemí koordinačního od RunCzech, materiálního od firmy Adidas, tréninkového plánu šitého na míru trenérem Milošem Škorpilem. Má rodina se rozšířila o 13 gazel, bezvadných ženských, které mi přirostly k srdci, o trenéra Miloše a jeho ženu Danu, lidi s obrovským srdcem, o spoustu běhajících kamarádů, které jsem potkala zejména na akcích RunCzech. Získala jsem sebevědomí k založení Dámského běžeckého klubu v T-Mobile. Podařilo se mi proběhat do fáze, kdy vystartuji a běžím stále pryč, třeba 3 nebo 4 hodiny. Také jsem zpevnila postavu, což je pro 40letou ženu docela důležité.

Vzalo Ti to i něco?

Možná jen pár kil a faldíků.

Neovlivnilo to třeba negativně Tvůj soukromý život?

Rozhodně neovlivnilo. Díky tomu, že vlastním běžecký vozík, nemusela jsem utíkat od malé dcerky, spoustu běhů jsme absolvovaly spolu, a to nás navzájem velmi obohatilo. V mém soukromém životě došlo k poměrně podstatným změnám, největší z nich je ta, že očekávám narození dvojčátek, na která se těšíme, takže prožívám fajn období.

Jsi krásná a úspěšná žena. Určitě ses setkala i se závistí. Jak se s tím vypořádáváš?

Setkání se závistí mě naprosto minulo. Jednak mám štěstí na lidi kolem sebe, jednak se pohybuji zejména v prostředí sportu, kde jsou ženské fajn, pak si také myslím, že důvody k závisti tady nejsou.

Na jaký závod nejraději vzpomínáš?

Loni jsem absolvovala celý seriál běžeckých závodů RunCzech včetně hostujícího MMM v Košicích. Všechny akce pro mě byly jedinečné. Hervis 1/2Maraton Praha byl mou první „půlkou“, Volkswagen Maraton Praha mým prvním maratonem. Na obou akcích jsem byla jako vyjukaný králíček, vše pro mě bylo nové, první zkušenost s masovým během, první zkušenost s občerstvovacími stanicemi, s nutností rozložit si síly, abych vydržela až do konce… Praha je nádherná, a tak jsem ráda, že jsem první zkušenosti udělala právě tady. Karlovy Vary mě nadchly úseky po kolonádě a zejména neopakovatelnou atmosférou, kterou vytvořili diváci podél trati. Překvapilo mě Ústí nad Labem, očekávala jsem město plné šedi, nicméně opak byl pravdou, trasa byla moc hezká a diváci fajn. Košický Medzinárodný maratón mieru byl pak už jen třešničkou na dortu, nadchl mě nesmírnou vřelostí místních, nádhernou tratí, bezvadnou organizací. Vzhledem ke zkušenostem z předchozích RunCzech akcí byl tento běh pro mě nejsnadnější, bez bolesti a ačkoli jsem se nevydala ze sil, byl také mým nejrychlejším během.

Proč jsi přijala nabídku, stát se patronkou tohoto osvětového projektu “Daruj krev s Miřejovickým půlmaratonem”?

Miřejovický půlmaraton byl jednou z výher ve Women´s Challenge. Pocházím z Mělníka, a tak jsem k půlmaratonu získala vztah okamžitě po převzetí výhry. Když pak začátkem června Miřejovice postihly povodně, připomněly mi události z povodní 2002. Tento rok byl totiž nejbolestivější v mém životě. Tatínek byl hospitalizován s karcinomem plic v Praze, maminka byla v Mělníku a mezi Mělníkem a Prahou veliká voda. Když pak voda opadla, převezli tatínka do nemocnice v Mělníku, kde nás opustil. Pochopitelně mě zatopené Miřejovice vzaly za srdce, a tak jsem přivítala zřízení povodňového konta, na které jsem zaslala nejen příspěvek, ale také startovné, které bych nebýt výhry zaplatila. Také jsem se rozhodla posílat na povodňové konto příspěvek za každý uběhnutý kilometr.

Když za mnou nedávno přišel Josef Burian, ředitel Maraton Klubu Miřejovice, s nabídkou patronátu nad projektem “Daruj krev s Miřejovickým půlmaratonem”, neváhala jsem ani chvilku.

 

Jsi sama aktivním dárcem?

Bohužel nejsem, ačkoli jsem měla vzor v tatínkovi, který vlastnil plaketu profesora Jana Jánského. Nejprve mě z možnosti dárcovství krve dočasně vyloučili vzhledem k prodělané borrelioze. Potom, když už mě jako dárce přijali, se opakovaně srazila krev na cestě ke krevní konzervě, zkrátka jsem „nenatekla“. Z ÚVN mě propouštěli se slovy, že „mám dělat jiné dobré skutky“. A tak jsem v roce 2003 vstoupila do Registru dárců kostní dřeně (Český registr dárců krvetvotných buněk).

 

Říkala jsi, že očekáváš přírůstek do rodiny, neuvažuješ o dárcovství pupečníkové krve?

Nyní jsem v 7. měsíci těhotenství a skutečně o dárcovství pupečníkové krve uvažuji, vlastně jsem se už rozhodla. Vím, že Ústav pro péči o matku dítě v Praze Podolí, kde budu rodit, je v rozvojovém plánu Banky pupečníkové krve pro rok 2014, a tak momentálně zjišťuji, jaké jsou možnosti. Svou roli samozřejmě hraje také mé dvojčetné těhotenství i skutečnost, že je zde vysoká pravděpodobnost porodu císařským řezem. Nicméně vím, že v indikovaných případech je odběr možný.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *